Nejdřív bylo ticho. Pak zvuk, jako by obrovské železné svorníky padaly k zemi. Vůbec se mi to nelíbilo a divoce jsem se rozhlížela, abych našla zdroj rámusu. Pak jsem se zarazila. Z temnoty lesa svítily elektrickým zeleným světlem dva obdélníky. Černé elektrody tvořily docela jasný obraz očí. Stály ve tmě asi tři metry nad zemí. S hrůzou jsem si představovala, čemu mohou patřit. „Neboj se“, ozval se pak ze tmy skřípavý hlas. Pak to něco vyšlo ze tmy. Strašně jsem se vyděsila, hlavně velikosti toho tvora.